RECENZE: Moje druhá polovička (Hannah Bonam-Young)
romantika / Napsal Knihokraj / 22. listopadu 2026

Když je laskavost tou nejkrásnější podobou lásky
Toužíte-li po knižním pohlazení po duši, které vás zahřeje i během těch nejpochmurnějších dnů, mám pro vás jeden tip. Čeká vás romantika, u které se budete usmívat, občas se zasmějete nahlas a dost možná vás i dojme. Jenže někdy člověk potřebuje připomenout, že svět může být i přes všechny své nedokonalosti docela krásným místem...
Winnifred McNultyová, které nikdo neřekne jinak než Win, si na vlastní soběstačnosti občas zakládá o něco víc, než je zdrávo. Od narození má jednu ruku odlišně vyvinutou, a přestože si s každodenními překážkami umí poradit, neustále cítí potřebu přesvědčovat okolí, že se bez cizí pomoci obejde. Jenže pak přijde halloweenský večírek, okouzlující neznámý jménem Bo a spolu s ním známost na jednu noc, která se rozhodne protáhnout na dalších osmnáct let. O šest týdnů později Win zjišťuje, že čeká dítě.
Zatímco budoucí maminka hledá pevnou půdu pod nohama, Bo přijímá překvapivé otcovství s odzbrojujícím nadšením. Společně se dohodnou, že nejprve se poznají jako přátelé a naučí se fungovat coby rodiče – romantické komplikace si hodlají ušetřit. Jenomže společné plánování, dlouhé rozhovory a pozvolna rostoucí důvěra mají na podobná předsevzetí vlastní názor.
„Winnifred, ale nikdo mi tak neříká. Co ty?“ Zdůrazním záklon hlavy, jako by Bo byl nějaký obr z pohádky. „Ty jsi nějaká prodlouženina?“
Zase se nemůže přestat smát. A já ho nemůžu přestat chtít rozesmávat. (str. 19)
Tato contemporary romance, kterou v češtině vydalo nakladatelství Red, pochází z pera kanadské spisovatelky Hannah Bonam-Young. Ta se ve svých románech zaměřuje mimo jiné na rozmanitost lidských zkušeností a dává prostor postavám, které v romantické literatuře nebývají vždy dostatečně zastoupeny. V případě Mojí lepší polovičky se jí podařilo propojit citlivá témata tělesného postižení, sebepřijetí a překonávání minulých zranění s humorem, něhou a neobyčejně příjemnou atmosférou.
Přiznám se, že příběhy založené na neplánovaném těhotenství zpravidla nevyhledávám. Tento romantický motiv mě nikdy zvlášť nepřitahoval a obvykle dávám přednost jiným zápletkám. O to milejší překvapení mě však čekalo. Autorka totiž dokázala z poměrně známého (a mnou nepříliš oblíbeného) námětu vytvořit nesmírně příjemné vyprávění, jehož největší předností je přirozenost, s jakou se mezi dvěma téměř cizími lidmi rodí vzájemná náklonnost.
Win a Bo mají od začátku krásnou chemii, kterou spisovatelka postupně rozvíjí prostřednictvím společných zážitků, důvěrných rozhovorů i humoru, který mezi nimi funguje naprosto přirozeně. Přestože je svedla dohromady poněkud komplikovaná situace, jejich vzájemná náklonnost působí nenuceně a uvěřitelně. Obzvlášť příjemné je sledovat, jak se vedle sebe postupně uvolňují, poznávají své slabosti a nacházejí jistotu, kterou oba tolik potřebovali. Osvěžující je také skutečnost, že si dokážou naslouchat a respektovat své hranice. V žánru, kde bývá nedostatečná komunikace častým zdrojem konfliktů, působí taková vyspělost téměř jako malý zázrak.
Win si mě získala především svou pohotovostí, ironickým humorem a odhodláním. Má ovšem i své mouchy – je tvrdohlavá a někdy až přehnaně samostatná. Za jejím chováním se však skrývají léta nepříjemných zkušeností, nevyžádaného soucitu a pocitu, že musí neustále dokazovat vlastní schopnosti.
A pak je tu Bo. Ach bože, Bo!
Přiznejme si, že romantická literatura má slabost pro urostlé potetované drsňáky s komplikovanou minulostí a ještě komplikovanější povahou. Jenže kdo říká, že se čtenářkám mohou podlamovat kolena pouze z nebezpečných mužů s věčně zachmuřeným výrazem? Bo je nádherným důkazem, že zatraceně přitažlivý může být i někdo, kdo umí otevřeně mluvit o svých pocitech, respektuje ženská rozhodnutí a považuje obyčejnou ohleduplnost za samozřejmost. Zkrátka jedna velká chodící „green flag“.
Ani on však za sebou nemá zrovna procházku růžovým sadem. Nese si bolestivé zkušenosti a musí se vyrovnávat s vlastním tělesným postižením – jeho empatie proto vychází ze skutečného porozumění, nikoli z potřeby někoho zachraňovat. Způsob, jakým nabízí Win oporu, aniž by ji o cokoli připravoval, považuji za jeden z nejkrásnějších aspektů jejich vztahu.
Něžně položím ruku na tu jeho. „Potom jsem si jistá, že to nebude tak velký rozdíl.“ Zaváhám a počkám, až se mi podívá do očí. „Jsem ochotná to zkusit, když budeš pro. Třeba to bude zábava.“
Natočí se ke mně s potemnělýma očima, zvětšenými zorničkami a svraštělým obočím. „Proč to znělo tak sexy?“ zašeptá v nevíře. (str. 30)
Značnou zásluhu na výsledném dojmu má také atmosféra. Hannah Bonam-Young dokáže i z naprosto obyčejných situací vykouzlit chvíle, které člověku připomenou, jak důležité je mít kolem sebe ty správné lidi. Přátelské pošťuchování, společná setkání, rodinná soudržnost i nenápadné projevy starostlivosti vytvářejí útulné prostředí, v němž se snadno zabydlíte. Pozornost si zaslouží rovněž vedlejší postavy, zejména Sarah a Caleb, jejichž přátelství s Win dodává vyprávění další dávku srdečnosti.
Pod laskavým povrchem se přitom ukrývají mnohem závažnější témata, než by se na první pohled mohlo zdát. Román se věnuje vztahu k vlastnímu tělu, předsudkům, bolestivým vzpomínkám i hledání rovnováhy mezi nezávislostí a důvěrou v druhé. Obzvlášť sympatické je, že tělesné postižení neslouží jako prostředek k vyvolání lítosti. Oba protagonisté mají své silné stránky, slabosti, touhy i obavy a jejich zdravotní omezení představují pouze jednu ze součástí jejich identity.
Autorka navíc dovede střídat odlehčené pasáže s citlivějšími okamžiky, aniž by sklouzávala k přehnanému sentimentu. Dialogy působí živě, humor vychází přirozeně z povah jednotlivých postav a romantické napětí se rozvíjí pozvolna, s důrazem na vzájemnou důvěru. Výsledkem je čtenářsky přístupný, emocionálně bohatý text, který si na nic nehraje.
Bylo by však nefér tvrdit, že tahle knížka sedne úplně každému. Její tempo je pomalejší a poměrně rozsáhlé vyprávění věnuje značný prostor každodenním zážitkům, které nemusí všichni považovat za stejně zajímavé. Tomu, kdo očekává dramatické konflikty, překvapivé zvraty nebo dramatičtější zápletku, mohou některé pasáže připadat jako zdlouhavé. Taky množství vstřícnosti a pochopení, s nimiž se hrdinové setkávají, může místy působit poněkud idealizovaně.
Mně osobně však právě tato vlídnost nesmírně vyhovovala. Koneckonců proč by každá romance musela být plná toxických vztahů, bolestivých nedorozumění a zbytečného trápení? Někdy je příjemné sledovat lidi, kteří se k sobě chovají hezky, dokážou o svých problémech mluvit a navzdory minulým zraněním nacházejí odvahu znovu důvěřovat.
Moje lepší polovička je ideální volbou pro čtenáře, kteří si chtějí odpočinout u citlivě napsané romance s dospělými tématy, sympatickými postavami a laskavým humorem. Vyniká především uvěřitelným sbližováním ústřední dvojice, důrazem na vzájemný respekt a krásně zachycenými okamžiky obyčejného štěstí. Přestože se některé pasáže mohou zdát rozvláčné a celková nálada místy až příliš idylická, právě v této něžnosti spočívá největší půvab.
Osobně jsem po knize sáhla v období, kdy jsem toužila především po klidu, pohodě a troše knižní útěchy. A dostala jsem mnohem víc, než jsem očekávala: příběh, jenž mě dokázal rozesmát, dojmout a připomenout mi, že láska se mnohdy nejkrásněji projevuje v úplných maličkostech.
Pokud tedy hledáte něco příjemného do sychravých podzimních večerů, u čeho se můžete zachumlat do deky, uvařit si čaj a na chvíli zapomenout na starosti všedního dne, Win a Bo vám budou báječnými společníky. A kdo ví, třeba si po dočtení také řeknete, že by romantická literatura potřebovala o něco více mužů, jako je Bo. Já bych se rozhodně nezlobila.
Moje hodnocení: 96 %
Moje lepší polovička
Hannah Bonam-Young
Originální název: Out on a Limb, 2023
Nakladatelství: Red (2025)
Série: Naše příběhy lásky (1.)
Žánr: romantika
Počet stran: 376
Anotace:
Winnifred McNultyová byla vždycky až zbytečně nezávislá. Po většinu života se snažila všem včetně sebe samé dokázat, že i se svým zanedbatelným postižením všechno zvládne sama a nikoho nepotřebuje. Nikdy se nenechala rozmazlovat a jakoukoliv pomoc zásadně odmítá. A s drobnými úpravami se jí ono dokazování i dařilo. Ovšem jenom do chvíle, kdy na halloweenském večírku stráví noc – a to ani ne celou – s neuvěřitelně okouzlujícím, ale úplně cizím mužem jménem Bo. Zatímco Bo je o šest týdnů později překvapivě nadšený a chystá se svého nadcházejícího úkolu zhostit se vším všudy, Win si po nejdůležitějším rozhodnutí svého života není jistá, zda i tuto novou výzvu zvládne sama. Společně se tedy rozhodnou, že se poznají jako kamarádi a spolurodiče – a nic víc.
Nicméně jak už by oba měli dávno vědět, život jde málokdy podle plánu.



